Film Šťastné a veselé a zamyšlení, k němuž mě vedl

23. 12. 2011 | † 22. 06. 2012 | kód autora: 0mu

Na vánoční mládeží jsme se dívali na film Šťastné a veselé (v originále Joyeux Noël) - http://www.csfd.cz/film/181404-stastne-a-vesele/. Jsem opravdu ráda, že jsem měla možnost tento krásný film shlédnout. Přivedl mě k zamyšlení, které jsem bohužel neměla čas dřív zapsat, ale snad i tak poslouží. Popravdě, ono zamyšlení původně vypadalo docela jinak, ale když se člověk rozepíše, přicházejí nové myšlenky :). Na začátek ale řeknu něco k ději.

Příběh se odehrává na začátku první světové války, o Vánocích roku 1914. Na území Belgie probíhá zákopová válka mezi Němci a Skoty s Francouzi. Štědrý večer všechny tyto skupiny samozřejmě slaví, jak nejlépe to v daných podmínkách jde, tedy každá ve svém zákopu s obavami z útoku. Poté ale velitelé na území nikoho mezi zákopy uzavřou dohodu: Pro tuto noc vyhlašují klid zbraní. A tak začnou společné oslavy. Příběh se samozřejmě vyvíjí dál, ale nerada bych vás připravila o překvapení ;). Ale jedno vám teď přeci jen prozradím: film je natočen podle skutečných událostí. A díky tomu je jeho poselství tak silné.

Pokud bylo záměrem režiséra pohladit po duši, tak se mu to zcela jistě povedlo. Chvíli je vám do breku z té zoufalé situace vojáků, z té beznaděje, a krátce na vás hřeje u srdíčka, když vidíte tu úžasnou lidskou lásku, která i v těchto podmínkách vzkvétá. Pak cítíte zlost k těm nemilostivým generálům a hned na to se smějete, protože si jejich podřízení hrají jako malé děti. Celkově je však film laděn nadějně, i přes negativní momenty.

Já to ale nevnímám jako příběh o vojácích, ale jako příběh o lidskosti. A tím se konečně dostávám ke svému zamyšlení. To je právě o podstatě lidské duše, která z filmu sálá v každém snímku.

Podstatou člověka je milovat a činit dobro, žít v klidu, míru a pokoji (viz např. Kaz 3,12). Proto jsme byli stvořeni, a to je skrytá základní touha každého z nás. V dnešním uspěchaném světě plném sobeckosti to tak sice nevypadá, ale v tomto filmu lze krásně sledovat, že i ve světě, kde jsou tyto tužby záměrně potlačovány, zúčastnění nechtějí bojovat, ale žít láskou. Místo nábojnic a dělových koulí si vyměňují dopisy určené za nepřátelskou linii svým rodinám a ukazují si fotky svých manželek. Ty si střeží jako oko v hlavě právě proto, že jsou to připomínky toho světa s láskou, dobrotou a bez bojů a nenávisti. Všichni si chrání známky "toho lepšího”.

Myslím, že to lze krásně přirovnat k dnešní době. Bojiště je svět ve kterém žijeme. Sice prolezlý zlem, špatnostmi a nenávistí, ale s velmi ceněnými chvílemi lásky, dobroty a pokoje. Co pak bylo tehdy snem o době po válce, to je pro nás nebeské království. Netuším, jak bude vypadat, ale věřím, že tam bude jenom to dobré. Protože budeme neustále v Boží přítomnosti. (Ne snad, že bychom zde nebyli s Bohem, ovšem občas si ho odmítneme do života pustit, myslíme si, že děláme, co je pro nás správné, ale ve skutečnosti konáme jen zlo, protože se od něj vzdalujem...

....) "Tam nahoře” ale žádné zlo nebude.

Život je boj, který často vedeme sami proti sobě, ačkoli si to neuvědomujeme. Jindy ho musíme vést proti ďáblu, který nás pokouší. Věčnost je u Boha a "Bůh je láska” (1 J 4,8). Žádný ďábel, zlo ani strach. Jen to kladné.

Ačkoli je podstatou člověka milovat, protože ho Bůh stvořil k obrazu svému, často tak nečiníme. Nepíšu "někteří tak nečiní”, protože všichni občas dělají dobro, stejně jako každý občas působí zlo. Žijeme v pozemském světě, na hraně mezi nebem a peklem. Je pochopitelné, či snad dokonce nevyhnutelné, že všichni konají bohulibě i nikoli. Na tom nezáleží. Záleží na poměru. (Popravdě, nikdo ani tento poměr nemá vyhovující, pouze díky boží milosti jsme spaseni. Já ale nechci mluvit o tom, kdo bude spasen a kdo ne, na to mi nenáleží soudy.)

Dostal jsi svobodnou vůli. Je to tvé rozhodnutí, zda se vydáš cestou lásky nebo nenávisti. Po čem toužíš? Po moci? Jako ti generálové a jiné vysoce postavené postavy ve filmu? Ano, jsou zde i záporné postavy, ukazující odvrácenou stranu lidské bytosti. Ty máš ale možnost nevydat se jejich cestou. I kdyby už ses dávno pro ni rozhodl, vždy se můžeš vrátit a vydat se po té správné. Nikdy není pozdě. Rozhodni se a Bůh bude s tebou, bude tě provázet a dopomáhat ti, nezůstaneš sám. Jen tomu věř. Je to na tvém svědomí.

Že už ses vydal po té správné cestě? Skutečně? Ohlédni se. Vydíš to zlo, co jsi napáchal? Jistě, i kdyby bylo pečlivě schované, někde tam je. Pohlédni do sebe. Kolik zla si neseš s sebou? To znamená, kolika lidem jsi neodpustil? Odpusť jim. Zdá se to těžké, vím to z vlastní zkušenosti, ale i toto je pouze jedno pevné rozhodnutí. Vydechni. Cítíš tu úlevu? To už tě netíží to zlo, co sis nesl proti druhým ve své mysli. Znovu se ohlédni. To zlo, co jsi napáchal, tam stále je, ty ho nikdy nezamaskuješ. Ale je odpuštěno. Bůh je milosrdný.

Možná ještě něco z toho můžeš sám trochu napravit. Pak to udělej. Možná už ti nezbyde než svého činu litovat. Každým pádem můžeš znovu vykročit po své cestě. Máš novou dávku naděje, právě ses totiž malinko přiblížil Bohu. Nechej ho vést své kroky, tak je to pro tebe nejlepší. Je to obtížné, často nechápeš, kudy tě vede, často nevidíš, když ti ukazuje cestu. Pros ho o vedení. Občas se znovu ohlédni, lituj svých hříchů, pohlédni do sebe, odpusť. A Bůh lásky a pokoje bude s tebou. Staň se jeho nástrojem, aby mohl na zemi působit dobro. Působíš-li zlo, tak se necháváš ovládat ďáblem. To nedopusť. Zvol si svou cestu.

Je čas Vánoc. Ty jsou svátky právě lásky a pokoje. Je proto ten nejlepší čas zastavit se a ohlédnout. Udělat rozhodnutí a zase vykročit. Doporučuji podívat se na ten film; dodává k tomu potřebnou sílu. Nebo aspoň pohladí po duši.

Joyeux Noël :)

Jíťa

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.